Bally, jestli má - jak píšeš - všechno na zlatém podnosu, tak s tím poněkud zabrzdi. Musí pochopit, že ti ublížil (a hodně) a jestli tě ještě chce, musí o tebe bojovat. Myslím si, že nejhorší strategie je postavit se do role chápající, milující, obětující se ženy, která vlastně dobře ví, jak je ten muž zmítán city a jak se trápí, a udělá všechno proto, aby mu bylo dobře. To vede k tomu, že se muž často pasuje do role toho, kdo za to nemůže a kdo má vlastně má právo svými citovými kotrmelci zavalit ženu, jejíž povinností je to ustát a pomoci mu to překonat. Prožíváš hodně těžkou dobu a bylo by přirozené, abys své síly a svou péči věnovala sobě, event. dětem. Netrestala bych ho stylem "nevidím tě, nemluvím s tebou", ale rozhodně bych mu dala najevo, že velmi přestřelil a pokud mu mám odpustit - protože zatím vůbec nejsem rozhodnutá - tak mě musí přesvědčit, že mi ta bolest a zkousnutá hrdost za to stojí. A toho by rozhodně nedosáhl tím, že bude demonstrativně poukazovat na svůj problém prodléváním duchem mimo a psaním sms své milence. Jsi velkorysá žena - z toho, co píšeš - ale je otázka, jestli je to tvůj přítel schopen vidět a ocenit. Trocha nejistoty by mu možná pomohla postavit se realitě čelem a nesetrvávat v jakémsi mlžném oparu koketování s potenciální milenkou. Nakonec - tohle je asi jediné pozitivum, které v takovém průšvihu může být ukryto - že někdy pomůže přenastavit vzájemné relace do zdravější polohy, aby i muž pochopil, že "žena nejsou housle, abys pohrál a na zeď pověsil". Ale bolí to hodně a dlouho. Drž se!