čerti mi nevaděj, pokud je to slušně udělané.. takový strašené malého dítěte, kterýmu ěnjakej čert stejně nic neřiká, je to jako kdybych dceři vykládala o princezně na Mikulášský jsme byli, masky mají pěkně udělané, čert je hodnej, Mikuláš s andělem jakbysmet a přesto dcera jakmile jsme se dostali k nim mi přiškrtila a to jí nikdo nic ani neříkal, Mikuláš jí pohladil po tváři, tak se na něj usmála, anděl to samí, anděl dal navíc mňamku, tak to byl úsměv vlídnější ovšem na čerta se mračila.. víc jsme to enrozebírali.. domu si čerty zvát nechci...

další zvyky - mnoo, upřímně naši mě Vánoce a Velikonoce docela zhnusili, jak ěm stále nutili vypadat děsně nadšeně z dárků, o který jsme v podstatě ani nestála (vybírala jsme si je sama, bylo mi 17 afakt jsme neměla potřebu trávit štědrej den úplně stejně jako když mi bylo 5!!).. naši se akorát každej rok pohádali protože nebyla večeře v 5h, ke stromku jsme tím pádem nešli o půl 6... jako a co jde?? jako ono nám něco uteče, když tam půjdeme později? ono se něco stane, když nebudou umytý okna a nebude sterilno v celym baráku?? z Vánoc se teprv začínám radovat až teď s dětma, ale zase jen z těch našich, jakile jdeme k anšim, opět to ve mě vyvolává tyhle zvláštní pocity, že z toho ani nemám radost...
Velikonoce - jako upřímě, proč jsme "musela říkat básničku" ve 24letech, abych si mohla vzít vajíčko na tvrdo??? jako tohle je už fakt moc...
to neustálí - MUSÍME obarvit vajíčka, MUSÍME upéct 20 druhů cukroví, co by tomu řekli ostatní (ale jaký ostatní???), MUSÍME udělat kapra (jako proč když nám to enchutná), prostě všechno MUSÍME