Pawlo,
nevím jestli jsi četla tento článek:
http://www.lidovky.cz/umirani-je-nezne-ale-tezko-to-vysvetlit-f0i-/ln_noviny.asp?c=A101223_000082_ln_noviny_sko&klic=240520&mes=101223_0
Je k tématu smrti (i porodu) doma a je moc hezký.

Myslím že to má i další rozměr, který tu v diskusi nepadl, a sice že mnoha lidem co se rozhodnou pro smrt/porod doma nejde tak o to domácí prostředí, ale o jednu konkrétní věc, možnost být neustále se svojí rodinou, nebýt oddělen od svých blízkých. To je problém, zhusta nemožné, jak v porodnicích, tak v nemocnicích, tak v LDNkách. Návštěvní hodiny stále existují, a i když se někde tváří že ne, tak uspořádání je většinou takové, že neustálé přítomnosti pacientových blízkých rozhodně nepřeje (viz třeba když je na pokoji víc pacientů a navzájem by se rušili, tak jsou "radši" sami bez rodin, aby neomezovali spoluležící). Nemocnice by mohla poskytnout potřebný servis, jistě ne každý laik zvládá věci kolem kyslíku, cévkování, sond, atd. Být v prostředí, kde toto někdo zvládá za mne, může být osvobozující a může to dát rodině klid a dostatek energie na to věnovat se umírajícímu (když můj děda byl už ležák, bylo pro mámu třeba velký problém i pouhé přebalování, protože ho prostě neunesla, pak takové "provozní věci" jsou kolikrát zdrojem zbytečného stresu a ubírají síly a čas, které by člověk rád věnoval umírajícímu jinak).
Já myslím, že tato změna je žádoucí ve všech úrovních ústavní péče. Tj. aby na stálý kontakt s blízkými měl nárok jak novorozenec fyziologický, tak mimčo v inkubátoru, tak nemocné starší dítě, ale i dospělý když to chce, a pak umírající. Zemřít v nemocnici nemusí být špatné, špatné je když v nemocnici umírá sám člověk, který by u sebe rodinu mít chtěl, a ještě hůř když v ten samý moment jeho rodina stojí někde u dveří a dohaduje se se sestrou, která je k němu nechce pustit.
Nejhorší co si dovedu představit je zažít to co Mili.