Já se teda už nerada na toto téma bavím,je to díky některým lidem dost vyhrocené,už jen dělení plácačky a neplácačky mi nahání husí kůži,ale zase mi to nedá.Myslím si,že u malých dětí,které ještě příliš nerozumí verbální komunikaci to má své opodstatnění.Situace,kterou tu popisujete-vběhne do cesty.Beru argument,že v první řadě se mám starat,aby se to nestalo,o tom žádná,ale může se to stát.Takže podle RaR v klidu dítě odnesu ze silnice,plácanec zbytečný.Tak se ptám jak dvouleté dítě pozná,že udělalo něco nebezpečného?Že situace je vážná?Z toho,že jej maminka v klidu a míru odnese na chodník těžko.Možná zvýšený hlas,dejme tomu,ale podle mě plesknutí,které nečeká a není běžné zapůsobí víc.Podmínka jasně je,že neplácám pořád,jinak žádný efekt,to je jasné.Jestli je to pro dítě stresující?Já chci ať je pro dítě běhání do silnice stresující.A na následky do budoucího života nevěřím.Výchova staršáích dětí už je jiná,tam už ta komunikace funguje a když ne jsou jiné páky než fyzický trest.A ještě jedna věc,děti nejsou partneři jak často právě příznivci RaR tvrdí,není partnerství když má jeden za druhého zodpovědnost a to i právní.Můžeme s dětmi diskutovat,můžeme je vést k samostatnosti a rozhodování,je to i žádoucí,ale pořád jsme my ti rodiče,kteří nesou zodpovědnost.A pozor,některé děti velmi špatně snášejí,když cítí,že "můžou vše" a necítí to vedení,laskavé,milující,ale vedení.Jsem se nějak rozepúsala a musím do práce.