Já bych zkusila stavět na tom, co už vím - a že to pro tebe byla dlouhá a strastiplná cesta, a až v dospělosti jsi pochopila, že jsi stejně dobrá jako všichni ostatní, i když nesplňuješ očekávání-proč tohle poznání neaplikovat rovnou, když tě stálo tolik sil a trápení? Asi bych nahlas řekla, naše holky tyhle věci nebaví a dělat je nebudou, pokud nebudou chtít. Ale nejsou tím o nic horší než ty, který je dělaji.

Ono se to zdá banální pravda, jenomže když ji nikdo nevysloví-a kor máma, která by měla být první, kdo to dá do správnejch kolejí, tak ta pravda prostě neexistuje, a je pravda to, co propaguje manžel.

Takový to "všichni je maji rádi, ale měli by je radši, kdyby byli jiný", to je hnus a zhouba, a jediný co se proti tomu dá dělat je to, co jsem napsala-podle mě. Aby dcery nemusely procházet tím samým, čím jsi prošla ty.