zastaň se jich. Nebo vybírejte aktivity víc společně - každý dá návrh a buď projde ten který je nejvíckrát, nebo budou postupně různé aktivity, ale ne aby pořád převažoval jen 1 přístup (manželův).

Za mě - naši mě posílali na lyžák (jen běžkovali, sjezdovky neměli), mě to fakt bavilo, i jsem v tom soutěžila. Asi tak do 20ti. Pak mi to začlo připadat šíleně konzumní, masové, fronty, vleky, parkoviště..... a už mě to ani netáhne jet si "zalyžovat"... Možná bych šla tak na ty běžky, ale na sjezdovku plnou bláznů v helmách a s páteřákama (se mi nic nestane né, když mám vybavení můžu jezdit jako hovado).... nechci. Asi jsem stará, nebo se ze mě stal srab, ale není to až po dětech, prostě mě to přestalo v dospělosti bavit.
Takže ani to, že manžel udělá z holek v dětsví sportmenky mu nezaručí, že budou sportovata vždy a pořád, zklamat ho můžou i pak.

A teda nějak jsem si nevšimla ten věk, ale třebas naše dcera 5,5 let, ta si musí tu aktivitu vybrat - chtít sama. Jak je tlak zvenčí, zasekne se, brek, konec. Takže kolo nijak zvlášť nezaujalo, zato brusle - lední i kolečkové docela jo, lyže tak trošku, plavání - bojí se, koulování a různé obyč hry ve sněhu - bojí se.... možná se jí zalíbí ježdění na koni, to bych byla ráda (sama jezdím - tak trochu), pokud ne, klidně ať dělá třeba keramiku nebo vyšívání.... Jsem ráda že je aspoň "chodivá", tj. vycházky ujde a neremcá, to mi stačí.