No, mně to nepřipadá přesné. Já to pochopila tak, že chalupa patří - tj. jako vlastník je v katastru zapsána - pouze matka. Proto také mohla mluvit o tom, kdo bude chalupu dědit.

Za další důležitou věc považuju, jestli má zakladatelka s partnerem společné nebo oddělené finance. Pokud jede každý za své, je věcí partnera, jestli do chalupy něco investuje. Zakladatelka s ním může promluvit v tom smyslu, že teď jsou to jeho peníze, ale pokud plánují společnou budoucnost, mohly by jim chybět. A varovat ho, že by mohl o všechno přijít, spoléhat se na to, že za dvacet let budou chtít barák financovat nějací synovci a neteře, je pofidérní. Takže by bylo dobré navrhnout alespoň nějaký majetkový podíl na chalupě. Pro partnera, ne pro zakladatelku.

Jestli mají společné finance, je to něco úplně jiného, tam by se měli dohodnout, do čeho investují. A investovat do něčeho, k čemu nemají žádná práva, to je dost riskantní.

Pokud tam nemám žádná práva, investovala bych jen tolik práce a peněz, aby mi nepřišlo líto, když tam už jezdit nebudu. Jak jsi psal, brát to jako víkendy v cizím, ne ve vlastním.