Manko, mě tcháni nabídli tykání snad až cca 10 let po svatbě. Zvyk byl železná košile, nešlo mi to, ale poddalo se to nyní dalších 15 let tykám. Oni mě samozřejmě tykali automaticky, byla jsem ještě nezletilá, když jsme se poznali. Vztah jako takový to podle mne nijak neovlinilo, to že se časem zlepšoval, za jsem mohla já jak jsem skvělá a oni na to postupně přicházeli . Prostě na začátku se báli, jak nám to spolu dlouho vydrží, no a teď už se nebojí.
Ten hodnotnější dar... i po těch letech mě nepřekvapuje, že o tom, jak naloží na sklonku svého života s nashromážděným majetkem se baví JENOM se svými dětmi, a očekávám, že dojde-li někdy k nějakému darování, bude to směrem na jejich děti, ne na vyženěnce.
Koneckonců já to dnes řeším i z druhé strany, už jsem taky tchýně a tchýně-čekatelka, s první snachou jsme se jednou ještě za svobodna opily a šup, ta druhá je zatím moc nová na to, aby mi tykala. Kdoví jak dlouho se u nás zdrží. No vidíš - je jediná, kdo mi vyká, možná jí to vadí, ale znám jí teprve půl roku. A fakt na tom zatím nehodlám nic měnit.