Natanelo, svého času jsi mně popostrčila právě ty tím správným směrem, kdy jsem pochopila, že..................stačí "otevřít dveře" a že to je přirozené, jako dýchat.
Že není třeba se bát ani svých chyb a nedostatků, že On s nimi počítá, že netrestá, že ukazuje cestu, že není ve skutečnosti nic, co by mně - rebela mělo odpuzovat, nebo vyhánět.

Asi je to neobratně a neohrabaně vyjádřeno, ale neumím se vyjadřovat v teologických rovinách, nebo možná umím, ale teď ještě nechci, zatím mám co dělat zvládat ty city a emoce, které jsou s tím počátkem cesty spojené.