Jinak, i já si pamatuju, že většinu oblečení mně máma ušila, nebo přešila, nebo na to koupené alespoň něco našila Nebo mi to poslal strejda ze Západního Německa.Pamatuju si, že mi prodavačka v obchodě nechtěla prodat banán ke svačině, protože jsem nebyla stálý zákazník. Vím, že máma strávila hodiny ve frontách, aby pak domů dotáhla nějaké potraviny a dalo by se pokračovat. Ale mě, poblázněný puberťačky, se to až tak nedotýkalo. Mě dělalo mnohem větší strosti, jestli dostanu dobrou známku z písemky, jestli mě máma pustí na diskošku a jestli tam bude ten pěknej kluk, kterej na mě minule dělal oči. Ty věci s těma banánama se dotýkaly spíš moji mámy a ta je ráda, že je tahle doba už pryč.