jinak tě uklidním, pokud si momentálně připadáš vycucnutá a nedoceněná - dvě takhle malé děti od kterých si fakt neodfrkneš jsou nápor i v rodinách kde jsou vztahy mírumilovné a vstřícné. Můj manžel by se pro nás rozkrájel klidně do nudlí kdyby to bylo potřeba. Já mu byla schopná závidět i to, že se byl najíst v práci v kantýně a já si musela uvařit sama, protože jsem byla už tak strašně UNAVENÁ že mi přišlo jako nehorázná námaha úplně všechno - i vynýst koš a umýt po sobě talíř..... a když muž přišel domů z práce (cca v 5), jen jsem mu dala pusu, děti a šla si do ložnice lehnout - nedala jsem mu ani minutu na vydechnutí.... byla jsem vyřízená... A to mě opravdu podporoval, s dětmi si hrál, s penězi hospodaříme společně a i mě občas sám "vysílal" ať někam jdu a nesedím pořád doma (jenže já neměla sílu jít třeba si zacvičit). Prostě to bylo pro mě tak náročné období, že jsem neuvěřitelně šťastná že už to skončilo - mladšímu budou tři a starší šest a už jsou to šikulky co se samy obslouží u stolu, v koupelně a na WC, žádný tahání kočáru, plín, mixování kojenecké stravy..... prostě už mi přijde že já jsem zase já a ne chobotnice s každým chapadlem v jiné místnosti abych to všechno stihla.... Takže samozřejmě radím abyste to doma probrali a nenechala ses odsouvat se svými potřebami až někam do kšá, ale ujišťuju tě, že jak děti porostou, budeš mít ruce čím dál tím volnější , neboj....