Přidat odpověď
Tak vzhledem k tolika příspěvkům ke kontroverzně zajímavému tématu jsem opravdu nečetla vše co bylo řečeno. Doufám tedy, že nebudu po stopadesáté opakovat stejnou věc. Nicméně mi to také nedalo...
Přistěhovali jsme se před osmi lety, postupně se seznamovali se sousedy... Věřících je tu spousta, ale jedni jsou tedy "prudce" věřící. My naopak naprostí ateisti s názorem, nechť každý věří čemu chce.
Zajímavé bylo ovšem odsouzení právě těch jedněch "prudce" věřících, resp. nahlas to řekla mladá slečna mého věku...řekli jsme s manželem, že spolu žijem už tehdy sedm let... ona okomentovala "tak to já bych teda nikdy nemohla takto žít bez svazku" Nechala jsem ji při tom, jen jsme oba s nynějším manželem poznamenali, že jsme spokojení a nevidíme v tom problém. Plynul čas a po dalších letech se k nám doneslo, že milá slečna sousedka se zapletla se ženatým pánem, a k tomu s ním čeká dítě. Musím uznat, že nás to hooodně pobavilo, taková ctnostná panna a tohle? Tak žít s mužem na volno nemůže, ale š...t se ženatým ano? Opravdu mooooc zajímavá víra. A to pak si člověk řekne, že to je celé to jejich slavné křesťanství. Ale samozřejmě, že uznávám, že takoví nejsou všichni. Nicméně, když se někdo takto holedbá co by mohl nebo nemohl, a co je pro něj únosné a neúnostné z hlediska morálky, tak by asi měl trošku víc přemýšlet jak se sám chová ne? To jsou věci, které mě od nějaké víry natož jejího pochopení zcela odrazují. Věřící nejsem, jak jsem výše psala, a přesto jisté morální zásady evidentně ctím víc.
No co se stalo dál? Ženatý se honem rozvedl (prý to stejně bylo v jednání), ti dva se rychle vzali, aby dítě bylo legitimní... a žili spolu šťastně...nikoli, žádné štěstí se nekoná, mají v rodině věčné hádky a spory.
My se vzali o něco později, po 11ti letém společném soužití, a po dalším více než roce se nám narodila vysněná dcerka. Dosud jsme spolu šťastní a spokojení, problémy jsou, ale nikoli vztahové. Držíme spolu, podporujem se, věříme si... netřeba více psát o jednoznačně kladných věcech. Zkrátka nějak pořád nechápu, že stále spousta věřících tak ráda odsuzuje nevěřící a jejich způsob soužití. Mě osobně je zcela jedno, co si kdo dělá. Pro mě jde spíše o zásady morální, a taky o toleranci...nikdo nejsme dokonalí přece.
Předchozí