Já jsem nemanželka z kazuistiky dva (až na to, že Boha nepopírám, ale ani nijak neuctívám), nicméně je otázka, jestli může do nebe někdo, kdo na ně nevěří...?
Snažím se žít dobrý život, ale nečekám za to nějakou dodatečnou odměnu (nebo trest, kdyby se nedařilo), snažím se být vždy tady a teď nezávisle na tom, jak dlouhý můj život bude nebo co bude potom.
Snad by se to dalo popsat i jako rozdíl mezi vnější a vnitřní motivací. O co ti jde spíš - nebýt hnusná na lidi kolem nebo... "jít do nebe" a to ostatní bereš jen jako zásluhy, které kvůli tomu musíš nasbírat...?