někdy, dost často, mi to leze krkem... dělat něco po x-sté, jít kamkoliv po y-lonté se jaksi nedá dělat 7mým rokem v plném nadšení... hřiště jsou pro mě občasným zpestřením, ale dělat bábovky a asistovat na dementních prolejzačkách, kam pan architekt zapomněl přidělat schody, ale dal tam provazové žebříky, tudíž se tam děti bez asistence rodičů nejsou schopny vyškrábat, to je trest s prudou zároveň.)