ssjc Slovník spisovného jazyka českého

horlivý
příd. k horliti
1. velmi snaživý; zanícený, přičinlivý: h. pracovník; h. zastánce práva; být h. v něj. činnosti
2. se zanícením konaný: h-á činnost: h-é přesvědčování; --> přísl. horlivě: h. pracovat, přesvědčovat; --> podst. horlivost, -i ž.

ssc Slovník spisovné češtiny

horlit
ned.
1. se zaujetím se stavět, zasazovat se za něco horlit pro dobro,
2. s hněvem napadat$2 rozhořčovat se (syno) horlit proti kuřákům, na nepořádek, nad lhostejností,
horlivý příd.
1. zaujatý (syno) zanícený (syno),2 vášnivý (syno),3 pilný (syno),1
2. se zanícením konaný, horlivá činnost,
horlivě přísl: horlivě se hlásit,
horlivost -i ž

psjc Příruční slovník jazyka českého

horlivost, -i f. pilná snaživost, zanícenost. Kondelík jedl s takovou horlivostí, že mu na čele vyskočily krůpěje potu. Herrm. Přílišnou horlivostí pro zdraví jiných sama o zdraví se připravila. Svět. Jest rozdíl mezi prací s horlivostí konanou, a mezi nádenickou, otrockou. Havl. Měl jsi vidět, s jakou horlivostí šla do božího kostela. Herrm. Lenka mluvila s horlivostí, jako by Jíru teprve chtěla o tom přesvědčit. Hál.