V sobotu měla moje čtyřletá dcera oslavu narozenin. Rozkázala si takovou jako z amerického filmu, pěkně se všemi kamarády a s obřím dortem. Vždycky mě fascinuje, jak všechno dopadne jinak než podle mých představ.

Už ráno se holčička probudila pěkně našňupnutá a nevrlá, zřejmě byla chudák nervózní z chystané události. Strašně se těšila. Když jsme šly pro dort, ruply jí nervy. Oblíkla se totiž za princeznu, vzala si obrovskou korunu, několik náramků, prstenů, klipsny náušnice a obří diamantovej náhrdelník. Takhle vymóděná jako malá straka nastoupila na koloběžku a jela se mnou pro dort. Jenomže všechna ta nádhera jí padala dolů a tak dostala zuřivej záchvat vzteku, padaly slova jako pitomý náušnice, jauuuuu, mami sundej to, mamiiiiii, já to rozdupu. Měla jsem pro ní pochopení, jenomže jsem potřebovala rychle jet a tak jsem se snažila jí ten padající šmuk nasazovat zpátky. Ale nešlo to a pořád to padalo. To už byla holčinka v dostatečný ráži a tak jsem musela přistoupit k usměrňování. Kolemjdoucí se totiž začali zastavovat, lidi otvírali okna, aby se podívali na tu scénku. Syn samozřejmě nemohl zůstat pozadu, odhodil odrážedlo a prohlásil, že nikam nejde.
Postupně jsem musela holčičce odebrat jeden šperk po druhým s tím, že jakmile se uklidní, zase jí je vrátím. Hroznej řev. Poslední náušničku odevzdala až v cukrárně a ve frontě na dort stihla vypláznout na prodavačku jazyk. Potom náhle zmlkla, sebekriticky se na sebe podívala, zhodnotila se zkušeným zrakem top modelky a prohlásila: „ maminko já už jsem zticha, dej mi zpátky ty šperky, protože bez nich vypadám pěkně blbě“. A byl klid.

Jinak byla oslava poklidná. Polovina hostů přišla pozdě, některé děti prudily už když vstoupily do dveří. Jedna holčička neřekla prakticky nic jinýho, než že se nudí. A na závěr můj milovanej na děti hodnej synek přetáhnul sousedovic holčičku po hlavě auťákem. Taky už mu ruply nervy.

Jaký máte vy zkušenosti z oslavy narozenin malých dětí ?.

Já se vždycky na konci takovýho dne musím řehtat. To je nejlepší. Dneska mě holčička pozvracela od hlavy až k patě tak strašně, že jsme se obě nejprve pokusily o pláč a pak jsme dostaly záchvat smíchu.