To je strašně těžký a věř mi Pawlo, že chápu tvůj postoj a chápu, že chceš syna zařadit do normální školy.
Chápu ale i rodiče,které se jednak bojí o své děti (některé, ne všechny, ale některé děti s mentálním postižením bývají agresivní,nevypočitatelní, umí být zlý - rodiče mají strach a neví, že tvůj syn je zlatíčko, že je milej, hodnej - on by jim to něko musel říct a stejně by všichni neuvěřili. Bohužel).
Dále chápu, že rodiče nechtějí, aby ve třídě bylo dítě, které 30 minut ze 45 minutové vyučivací hodiny křičí, vyrušuje, nedá se zvládnout. Tohle je o přístupu rodičů postiženého dítěte, aby sami zvážili, jestli jejich děcko s jakokouli diagnozou zvládne 45 minut sedět ve třídě a zapojit se do vyučování a nebo bude učitelům a žákům na obtíž (blbé slovo, ale je to tak) a bude tam nešťastné.
Rodiče by tohle měli posoudit ve spolupráci s odborníky a společně s nimi zvážit, co je pro dítě lepší, kde mu bude lépe. Někteří rodiče nejsou soudní a za každou cenu chtějí dítě integrovat do normální školy, dítě je neštastné, ostatní jsou neštastní, nezvádne to ani jedna strana, ale rodiče to tak chtěli.
Nelze paušalizovat. Každé dítě je jiné, každé postižené dítě je jiné.
Znám rodinu, holčička autistka, denně má několik záchvatů, kdy křičí, ničí věci, bije svoji matku a otce, je nebezpečná sama sobě, ve svých 5 letech má ohromnou sílu, museli se s ní odstěhovat z paneláku v podstatě na samtotu, protože jí rozhodilo třeba to, že na chodbě bouchli dveře. Do dvou let normální holčička. její stav se rychle zhoršje. Musí být 24 hodin pod dozorem.