Co je to, pomáhá? Já osobně jsem vždycky plácnutí brala jako svoje selhání, ale pravda je, že v jistém věku a v jistých situacích to byl na syna jediný účinný argument. Netvrdím, že je to dobře. Mě by opravdu zajímalo, jestli jsou tak odlišné děti nebo jsem já tak neschopná, že vysvětlování ne vždy zabralo. A pravda je, že plácnutí je to nejjednodušší řešení.

Rozhodně tělesné tresty nepreferui a vždycky jsem se snažila vysvětlovat a se synem se dohodnout. Ale když to nezabere, důsledky nést musí. A ve školkovém věku byl někdy účinný důsledek opravdu jen ten plácanec. Později už je to jinak, tam už plácání postrádá smysl a je kontraproduktivní.