To já taky nechci. Brala jsem to jako krajní řešení, kdy už domluvy a vysvětlování nezabraly. S dcerou (16) máme krásný až kamarádský vztah. Manžel ji nikdy neuhodil a přesto k němu tahový vztah nemá. Já jsem svého otce nenáviděla jen v tu chvíli, kdy mě bil, ale s odstupem času si myslím, že jsem si to i zasloužila (žárlila jsem děsně na malýho brášku, ubližovala jsem mu a dělala šílené naschvály). Třeba na ZŠ jsme měli třídní, která nic neřešila poznámkami. Vzala nás do kabinetu, tam nám vlepila facku. My věděli přesně za co a bylo to vyřešené. Kdybych donesla poznámku domů, tak mě otec přerazí. Shodli jsme se se spolužáky, že takové řešení bylo pro nás nejlepší a dodnes třídní máme všichni moc rádi a oceňovali jsme, že na nás nikdy na schůzkách nežalovala. Nikdo se neopovážil se doma jen zmínit, že nám jednu vlepila, protože jsme moc dobře věděli za co jsme ji dostali.