Ahoj, už jsem tady na těch stránkách nebyl několik století, ale koukám, že se řeší pořád to stejné dokola, nejspíš je to souzeno všem rodičům, asi jako "trest shůry", za to, že nebyli pozorní.... Dnes, s patřičným odstupem, mohu pisatelku-tazatelku uklidnit, oni to tak nemyslí, i když to mnohdy tvrdí s vážnou tváří, a je úplně jedno, zda se jedná o potomka dvou, či dvaceti letého !!! Není to tak dávno, co nám náš prvorozený, když mu došly ostatní použitelné argumenty v jakési emotivní rodinné diskusi (), vmetl do tváře krutou výčitku, že jsme mu STEJNAK NIKDY NEKOUPILI TEN KULIČKOVÝ SAMOPAL A PŘITOM ON OD NÁS V PODSTATĚ NIKDY NIC JINÉHO ANI NECHTĚL... A to prosím vypustí z úst dospělý chlap (24), který měl od malička vše, co jsme mu na očích viděli, s rodičovskou láskou a radostí jsme financovali všechny jeho aktivity, které si vymyslel, od keramiky, přes bojová umění až po soukromé lekce Angličtiny, kterému jsme 4 roky statečně hradili soukromé studium, zatímco on propadal každé čtvrtletí ze čtyř a v pololetí už "jen" ze dvou předmětů, kterému jsme dali rodinný úvěr na vytoužené autíčko, když předtím stihl zrušit nejen to naše, ale málem i sebe, kterému... Mohl bych pokračovat dál, ale je to zbytečné, chtěl jsem tím jen říct, že můžete zůstat úplně v klidu, jelikož ať uděláte jako rodiče COKOLIV, bude to "špatně" !!! Nerad bych se pletl, ale mnohdy jsou na tom se svými potomky lépe rodiče, kteří se nebojí semtam sáhnout i k méně populárním, leč generacemi ověřeným výchovným metodám a hlavně se zavčas naučí říkat NE.

Tak hodně úspěchů .

M.