Ale Kudlo, samozřejmě, že muž si žádné věci co smí nebo nesmí ve svatební smlouvě ošetřit nemusí.
U něj je ta svoboda prostě daná, nemusí si jí vyjednávat.


To je to, co by mě osobně právě nesedělo. Jakékoliv mé možnosti by byly záležitostí lavírování, vyjednávání, nikoliv přirozeně dané a samozřejmé.

A co se týká toho práva na vzdělání už daného v islámu - není tím původně myšleno spíš vzdělávání v oboru daného náboženství? jistě kdysi to nebylo myšleno tak, že žena bude studovat např. medicínu atd. spíš prostě se měla naučit číst a studovat korán

Další věc co se týká vzdělání - i kdyby žena mohla studovat na běžné univerzitě běžné věci - jedna věc je "sbírat tituly do zásoby jen pro studium samé", druhá věc je, jestli by manžel pak dovolil praktické uplatnění v oboru - jsou obory - nejen ta medicína, které kradou člověku hodně času na úkor rodiny. Otázka je, jestli by manžel, který rodinu v podstatě uživí, skousnul u své ženy, že se taky nebude moc vyskytovat doma, bude se realizovat v takovéto profesi, ale vlastně to nevelí nutnost uživení, jen ženina záliba.
Jestli by prostě nezačal protestovat, že trpí rodina, děti jsou hlídané cizími osobami.

Ono je realizace a realizace. Něco jiného je nějaký šolich, co nezabere moc času a rodina "netrpí" - kupříkladu psát sem tam nějaké články, vést nějakou osvětovou činnost - a naprosto jiná realizace je být právnička nebo lékařka.

Já myslím, že právě tady v tom druhém případě by mohl ten muž začít dělat potíže.

A poslední postřeh:

Na jedné straně, je to docela dost vysoká cena za zapezpečení. Notabene, otázka je, nakolik konvertitka rozumí všem obřadům, ceremoniím i znění svatební smlouvy. Pochybuju, že každá zná jazyk listin aj. věci tak dobře, aby si byla jistá, že tam nebylo něco vsunuto, vypuštěno, případně že by si měla nějaké věci ještě vyjednat.