Přidat odpověď
Olgavo, chapu a souhlasim s tim, co rikas o tom stehovani. Chapu to, protoze jsem v CR zkusila zit jako muslimka s muslimskymi detmi a hodnotami a doslova jsem prezila "pouhe" 2 roky a proste vic to neslo. Neziju v muslimske zemi, ale ziju v zemi kde vim, ze alespon mam svobodu nabozenstvi, coz v CR urcite nemam.
Ja ale mela moznost kam se vratit. Hodne holek v CR sni o tom, ze odjedou do nejake muslimske zeme, nebo se tam provdaji nebo alespon treba jen UK. Hodne z nich je jeste mladych, studujicich na stredni, nebo zijicich a zavislych na svych rodicich. Jine sice maji manzele z jinych zemich, ale ani oni nemaji kam jit.
Neni moc sester, ktere se dobrovolne vrhnout do bombardovane Palestiny se svymi detmi, nebo rozbouraneho, nestabilniho Iraku. Nebo absolutne na hlavu postaveneho Iranu. Mozna ze u nas nemohou nejak praktikovat svou viru a nejsou v tom podporovany, ale na druhou stranu vedi, ze zitra rano vstanou, decka pujdou do skoly, budou mit jidlo na stole a strechu nad hlavou. Coz treba ted nase holky v Libyi asi rict nemuzou.
Mnoho muzu se ani zpet nechteji vratit, protoze duvod proc vlastne odesli je tam porad. A kdyz oni sami pred tim utekli, jak logicke by bylo vratit se zpet do stejnych podminek a jeste k tomu s rodinou?
Olgavo, uz ses nekdy pokusila odstehovat se vsim vsudy do jine zeme, jejiz jazyk neznas, ani pomery, netusis ani kde zacit? Vrhla by ses sama do takove vratke situace a jeste s potomstvem? Ano, obtiznost praktikovani je jedna vec, ale bezpeci a stabilita je druha.
Předchozí