Lenko, rada je to hezká, ale bohužel v praxi neuveditelná. Žijeme s přítelem momentálně s jeho rodiči v bytě a o idylickém, nebo aspoň normálním bydlení nemůže být řeč, ale to asi nemusím vysvětlovat. Já sama jsem několik let předtím bydlela s ex po podnájmech a troufám si tvrdit, že jsme platili i víc než 12.000 a měli jsme menší příjmy, a přesto - šlo to. Mířím tím ale tam, že holt bydlet pod most nepůjdu. Situace tak jak je teď, je do budoucna nepřijatelná a neudržitelná a že než platit TYTÉŽ peníze cizímu, tak je investuju do vlastního. je to samozřejmě o zodpovědnosti, ale nevím, že by v tom měl být zas až takový problém. Ze svého okolí znám několik párů, které i s nižším příjmem dosáhly na hypotéku o něco nižší, než bychom potřebovali my.

A jak někdo uvedl - bydlet v levnějším a šetřit na svůj by znamenalo pronajmout si byt totálně mrňavoučký nebo vybydlený, aby stál málo peněz, šetřit nějakou částku a nějakou částku pořád VYHAZOVAT za bydlení - z nouze ctnost. Pořád mi to logiku nedává, o šetření se moc mluvit nedá. Než bychom s podnájmem našetřili nějakou částku do začátku, nevím, jestli bychom tu hypo ještě potřebovali