Nazdar, tak v Rakousku internet mám, ale nemůžu na něm viset moc dlouho, bo se musím věnovat dětem. Takže:

1) Mě náboženství zajímá. Je to takový můj koníček. Jako když někdo sbírá známky. Rád si o tom povídám.
2) Ve své "víře" jsem zakotvený dostatečně pevně. A křesťanství je jedním z jejich základů. Akorát bez té víry v Boha. Může se vám to zdát paradoxní, ale je to tak. Pro mě jsou tam důležité tři věci: Láska k bližnímu, pokání a odpuštění.

3) Bude-li mi někdy dán "dar víry", tak bude. Momentálně je mi to celkem jedno. Ale dost bych se tomu divil. Jak jsem řekl, nestojím o posmrtný život, tudíž to všechno okolo, co s tím souvisí, pro mě nemá význam.

4) Ty věci jako nerozkládající se těla apod. - mě osobně to nezajímá, tudíž se po tom nebudu pídit. Každopádně, výskyt podobných jevů může působit záhadně, ale vůbec nic to nedokazuje o nějaké boží existenci. A už vůbec ne o tom, kdo má "pravdu". Nějaké zachovalé mumie mají myslím i v Tibetu

5) Neříkejte člověku, že "nic neví" jenom proto, že nesdílí vaši "pravdu". Já vás také neurážím. Znám hodně věřících lidí, kteří jsou pevní ve víře. Přátelím se s nimi. Navzájem se respektujeme, nesnažíme se jeden druhého přesvědčit, ale baví nás tu a tam se o něčem přít, přičemž v takovém případě nejde o to, přesvědčit druhého o své "pravdě". Smyslem disputace je ona sama, neboť bystří úsudek, rozvíjí schopnost argumentace a odkrývá nové obzory. Uchýlí-li se diskutující k osobním výpadům typu "ty nic nevíš" apod., projevuje tím svou neschopnost vést dialog a svou vlastní nejistotu v dané problematice.



Užijte ve zdraví zbytek dne