Tak třeba Michalka nakoupit neumí, a to se snažíme fakt hodně. Prostě některé věci se ani při sebelepší vůli okolí autík nenaučí.
Nedělám si vůbec iluze o tom, jak jednou bude Míša žít. Nechytá se s časem, nerozumí penězům, neumí nakoupit, uvařit si, ukrojit chleba, někdy mi přijde, že neumí myslet. Třeba včera jsem jí řekla, ať se koukne, jestli ještě pere pračka (zapomněla jsem, že mluvím s Míšou ). Za chvíli jsem se šla podívat, Míša seděla u počítače. Povídám jí: "Míšo, prosila jsem tě, ať se koukneš na tu pračku. Bylas tam?". Míša překvapeně: "Byla." Já: "A ještě pere?" Míša: "Nevím." Já: "Točil se ten buben?" Míša: "Ne." Já: "Tak to znamená, že už doprala a je potřeba pověsit prádlo." Míša neodpověděla (na nic jsem se neptala, že...), a dál seděla u počítače. Není to neochota pověsit prádlo, jenom dokud neřeknu "otevři pračku, vyndej prádlo a pověs ho na šňůry na zahradu", tak nechápe, že to má udělat, že to od ní čekám, když se učíme prát prádlo. Typické je, že se PODÍVALA, jestli pere pračka, tedy splnila úkol, ale už mi o tom nepodala zprávu.
Je jí 16 let. Určitě se nezvládne o sebe postarat, zato dokáže bravurně zpracovat fotky ve photoshopu