A k těm instinktům,to je zrádné,pro matku je přirozené dítě chránit,pokud je dítě postižené je ten pud ještě silnější,protože matka samozřejmě vnímá tu bezbranost a není schopná být objektivní a nestranná.Někdy člověk zvenčí,lépe odhadne situaci,protože ho nebrzdí ten ochranitelský instinkt.Já jsem třeba měla hrozný strach syna pustit samého do školy v přírodě,je na mě fixovaný a nevěřila jsem,že to zvládne,p.učitelka mě přesvědčila ať jede a měla pravdu,ne proto,že ho znala líp,ale proto,že to viděla nestraně.Tím jak se snažíme uchránit děti od všeho zlého jim můžeme i ublížit,protože bráníme jejich rozvoji,ne vždy,ale stává se to.Já se snažím (taky mi to vždy nejde),vést syna tak,aby se dokázal v budoucnu co nejvíce začlenit.Třeba se to nepodaří,ale dlužím mu to,aspoň ten pokus.