Přidat odpověď
Možná má ateista na svět tak jinej pohled, že ho nenapadne se v takové situaci k někomu obracet. Mně osobně v krizovkách nikdy nenapadne, na koho bych to "hodila" a kdo mi má jakože pomoct, ale hledám řešení pokud možno okamžitě. Když nic řešit nejde, tak prostě čekám, jak se situace vyvíjí sama a podle toho jednám nebo nejednám. Prostě nemám pocit, že by obrácení se na někoho, kdo tam stejně není (a pochybuju, že jakýkoli smyšlený nereálný "tvor" by mi v té situaci mohl nějak pomoct), bylo to, co bych měla v krizové situaci dělat.
Předchozí