Xantipo,
směju se, protože mně vyčítají děti pravý opak, tedy že se o jejich studium zajímám až moc.
Mně to tak nepřipadá, ale je pravda, že i na SŠ mi připadalo, že většina rodičů se zajímá o dost míň než já. Myslím si, že je to u mě nějaká úchylka nebo co, protože mě to opravdu zajímá, ne proto, jak si děti myslí, že je chci kontrolovat, ale proto, že skrz ně zase prožívám svá studentská léta nebo co.
Nejlepší by byl nějaký střed mezi námi, ale co, každý jsme nějaký. Líbí se mi, co napsala Kudla: ujistit dceru, že ti na jejím studiu záleží a že jí věříš.
No a já zase zkusím se dcery každý den nevyptávat, jestli už se učí a jestli si už udělala plán, jak jsem jí doporučovala, protože do státnic zbývá už jen ... dní.
J.