Insulo, rozumím Ti.
Pro mě bylo velmi silným zážitkem první setkání se smrtí zhruba stejně staré osoby (nechci blíže specifikovat). Bylo mi tehdy 18 a znala jsem ji/ho vlastně jen od vidění. Bylo to neštěstí, hrozně blbá a zbytečná smrt, stačilo malinko a nestalo se to. I když je to už přes 15 let, tak si kolem výročí vždycky vzpomenu. A vzpomenu si pokaždé, když se párkrát do roka vyskytnu v bezprostřední blízkosti pracoviště její/jeho maminky, kterou vůbec neznám. A říkám si, jak jí musí být, když potkává nás vrstevníky svého mnoho let mrtvého dítěte už s vlastními dětmi.