Strýcovi rodiče byli tak neskutečně skromní - přitom tak společenští a milí lidé, že by na jejich pohřeb každý rád přišel. Ale vyslovili toto přání.
Jinak bohužel jsou tam i pohnutky finanční. Tchynina maminka (prý) vyslovila toto přání. Moc tomu nevěřím, protože jsem ji v jejích posledních měsících narozdíl od její dcery navštěvovala a neslyšela jsem to. Tchýně pohřeb tedy nechtěla, já se švagrovou jsme se ale jednomyslně shodly, že skromný pohřeb bude a na nákladech se podělíme.
Pohřeb neměl ani tchynin druhý muž, také finanční důvody, urna stojí v ložnici na skříni...

Jinak - hodně pacientů, které jsem znala, muselo být pohřbeno na nákladě města. Tedy spíš spáleno a hromadně rozptýleno. Mrzelo mě to hodně u pána, který mi pár měsíců před tím ukazoval pyšně fotky dcery a její rodiny. Ale měl dlouhé životní období jako alkoholik a desperát - a ani změna na stará kolena mu už cestu k dětem neotevřela.