Ja ti nevim, stejne to clovek nakonec moc neovlivni a ve vysledku je to jedno.

Treba u nas doma je normalni uporadat obrad v krematoriu, pustit Novosvetskou (babicce frankofilce jsem prosadila Jacquese Brela, coz rodina nakonec strpela, ovsem musela jsem to vyvazit par Ave Maria a velmi zalezelo na interpretech i provedeni), zajit do hospody urciteho typu, kde pokud mozno i dnes serviruji sunkovou rolku. Priznavam, ze jsem si zvykla (taky je to zvyk, ze jo) a pripada mi to fajn.

Stehovave rodiny v mem okoli stehuji i neboztiky v pixlach, podle potreby si je deli, usypavaji v ruznych zemich a jednou taky ztratili dedecka na letisti ve Frankfurtu.

Moc se mi libil nejaky mexicky film o dedeckovi (= v podobe popela v urne), ktereho dva kluci vezli snad do Acapulca a jeho urnu pouzivali jako strelku rulety pri rozhodovani o dalsim programu (dedo, pujdeme na dyzu nebo ne?).

Kazdy to rad jinak