Tak mě teda nikdy nenapadlo řešit to v souvislosti s penězi...to je trochu mimo. Ale pohřby na kterých jsem byla mi stačili. Když umřel dědeček tak jsme se k nejbližší rodině vůbec nepřidali. Ty kondolence bych nepřežila...lidí bylo tolik, že se nevlezli do kostela, a to byl teda mega kostel a já byla totálně mimo. Přijde mi to trápení nejbližších. Já manželovi říkám, že jestli mi udělá pohřeb, tak ho budu chodit do smrti strašit. Tohle fakt ne. Nechodím ani na hřbitov. Necítím tam nic, je to cizí místo. Na dědečka si vzpomenu ale skoro každý den, stačí mi podívat se z okna a vidím ho jak jde po zahradě směrem k nám, jak se opírá v okně kuchyně a manžel mu nalívá štamprli... Nepotřebuji žádný pohřeb ani hřbitov...manžel má rozkaz mě spálit bez pohřbu a rozprášit, nejlépe někde v přírodě.