Hmm, většinou to jde.
Dělala to i kamarádka, nehistorička, vím, že se to našprtala, ale bavilo ji to. Nesnáším monotónní hlas recitující data a události a vybavení místnosti bez jakékoli pauzy. Líbí se mi, když průvodce zmíní "obraz mezi okny" a dá mi čas se otočit a podívat se na něj a pak teprve mluví o tom obrazu. Dávám přednost přiměřeně usměvavým lidem před studenými ksichty. Líbí se mi semtam žertík, vybavuju si prohlídku, nevím kde, kdy průvodkyně zmínila, že mají zapůjčeného plyšového medvěda, ale musí u něj být zachována bručivost a před celou skupinou nám dokazovala, že historický medvídek skutečně bručí.
Něco, co tu prohlídku oživí.