Výchova dítěte je někdy velmi náročná na nervy a nevěřím žádné mamince, která tvrdí, že jí ještě nikdy neujely nervy a na dítě ošklivě a nespravedlivě nezařvala, nebo mu jednu nedala(libovolně kam). Ze své vlastní zkušenosti vím, že jedno dítě se zvládnout dá, horší je to se dvěma, třema blízko po sobě. Jak se musí zkoordinovat dvě malé svéhlavé děti, věkem blízko u sebe, dochází velmi často k situacím, kdy matka situaci nezvládá a dítě svými projevy neurotizuje(řvaním, plácnutím, bitím). Co taky dělat v situaci, kdy balancujete s posraným novorozencem na mokré podlaze v koupelně(starší tam sekundu předtím něco vylilo), potřebujete ho odložit na pultík, v ruce křeč a starší dítě vám nějak, byť nevědomky zatarasí cestu, skáče na záda, věší se na nohu, snaží se převrhnout pultík. Prvně ho požádáte ať toho nechá, když to nezabere a dochází síly, (je to už v podstatě otázka života a smrti toho novorozeněte-s nadsázkou), tak zařvete, nebo hrubě odstrčíte, nebo v nejhorším jednu vlepíte.Starší se rozpláče, cesta je volná, s miminkem jste nespadli, ale tušíte, že jste staršímu ublížili Nebo se miminko zakucká, vy z něj něco klepete, aby se neudusilo a starší začne ječet, skákat na vás..no tak mu jednu zase vlepíte, protože na vysvětlování není čas. nebo když jdete s dvěma dětma přes silnici, řítí se ze zatáčky dva náklaďáky a začnou se vytrhávat, sedat si, čijánevímco, zase udeříte Potom nastává omlouvání.To nastiňuji určité situace jen velmi zhruba, tak to prosím nikdo detailně nerozebírejte.Každá jsme v jiné situaci a já rozhodně neodsuzuji takovou tu "jednu výchovnou", aby dítě vytrhlo z hysterického rauše, nebo se zabránilo nějakému neštěstí.