No tak mě pobavilo, jak Jiřule polemizuje s dětmi o tom, co je trápí, jestli žlutá nebo červená mistička - obrazně řečeno.

Každý holt máme jiné děti. U nás to běhá tak, že když má dítě nelibou náladu, manžel právě takhle vyzvídá, čím jí odstranit, co by tak ještě proto šlo udělat, aby byla dcera spokojená.

Výsledek? Dcera to nebere jako diskusi, vymrzuje čím dál víc a vymýšlí si čím dál víc. Paradoxně nejvíc pomůže razantní postoj typu: nehneš se mnou. Bohužel manžel pořád dělá stejnou chybu dokola, nabízí jiné varianty, za deset minut je zase jiný konflikt.

Je to spíš o tom, že je třeba určit hranice a co nejdřív. Naši vstřícnost bere dcera jako projev slabosti, paradoxně ve chvíli, kdy se k ní přistoupí razantně, že si nic nevymrčí, tak se zklidní a je z ní jiné dítě.

Takže ne na každé dítě platí rozebírání jeho emocí, někdy je to vysloveně kontraproduktivní.