Dětnost mi ta slečna nehlásila, ale když jsem cosi řvala na dítě na nádraží, suše pronesla, když kráčela kolem: To dítě není hluché. Vyjelo ze mě: jak to víte? Ale pak jsem se chytila fakt za nos, zklidnila se (a zastyděla) a ve scéně nepokračovala. Dneska jsem za tu drobnou intervenci ráda.
Jo a strašit děti je blbé, to určitě, rodič sii tím škodí sám.
Jinak osobně bych se moc nevkládala do chybujících matek, mám zkušenost (na sobě) že se spíš víc zatvrdí..