Krevetko, okamžitě bych jela. Žádá tě o to tvůj syn a určitě ví, proč. Navíc v tobě ti lidé nevyvolávali důvěru od počátku.

Proč:
Rodiče mě nechtěli pouštět na tábor s přírodovědným kroužkem, protože "nevěřili". Nakonec jsem jela a bylo to úžasný – parta kultivovaných lidí, báječný program, respekt.

Naopak mě poslali opakovaně na tábor od zaměstnavatele otce, Univerzity Karlovy, vedený profesory a postgraduálními studenty (rodiče jim "věřili") – protežování vlastních dětí, naprostý nezájem, nuda.

Tj. můj postoj vyplývá ze zkušenosti: hlavně věřit dětem a podporovat je.

A teď to nejhorší: nebudu psát podrobnosti, ale jedna příbuzná jezdila s jistou organizací jako vedoucí každý rok, nevšimla si ničeho divného, byla totálně nadšená pro věc, myslím, že ani nedostávala žádné peníze. Po letech ji kontaktovala policie, ukázalo se, že docházelo k zneužívání dětí několika vedoucími. Je to víc než 10 let, ale dodnes je v šoku z toho, co se tam zřejmě dělo, a že jí něco takového mohlo uniknout - a to tam byla celou dobu!