Souhlasím s Anexou, mám zkušenosti ze života. Syn se jmenuje po otci a od synových třech měsíců jsem s malým sama. Kdybych mohla vrátit čas- jmenuje se syn po mně a příjmení na otce bych mu změnila až po svatbě. Není to žádná zášť ani nenávist vůči ex patrnerovi, jen prostě jednoho dne budu synovi vysvětlovat, proč se jmenuje jinak. Nic strašného, ale mohla jsem tomu předejít. Přeji Ti správné rozhodování a šťastnější verzi příběhu
.