Hm. Jsem ambiciózní v tom smyslu, že chci dětem poskytnout možnost osobního rozvoje a realizace jejich zájmů. Pokud nenastanou nepředvídatelné okolnosti, měly by být schopné dosáhnout na VŠ diplom, jako ostatně zatím každý v naší (i širší) rodině, když nepočítám prvorepublikové babičky (ale jedna z nich zato uměla 5 jazyků).

Ad koníčky a kroužky:
Může to být za hubičku, ale i velmi drahé, záleží na okolnostech. Třeba ta ZUŠ – když má člověk kliku na učitele, je to za pár korun, pohodlné, pravidelné, s veškerým servisem.
Když ale na dostupné ZUŠ není kvalitní učitel (nebo takový, který by si s dítětem "sedl") a dítě bude mít šanci se rozvíjet pod vedením soukromého učitele, holt to vyjde draho. Kamarádka vozí děti ke kvalitní učitelce 80 km a je vidět, že to má smysl a výsledky, děti jsou nadšené.

Určitě se to nesmí přehnat a dítě vyždímat a znechutit, ale na druhou stranu jsou právě kroužky docela významným sociálně stratifikačním prvkem, kterým si v současnosti možná jen něco dokazují rodiče, ale které mohou mít vliv na budoucnost dítěte.

Dítě určitě nepotřebuje k přežití angličtinu, francouzštinu, tenis, golf, housle, balet a pravidelné návštěvy divadla – ale může díky tomu získat určitou nezanedbatelnou výhodu, čímž ve svém výsledku může přispět ke jeho zařazení na příznivější místo v sociálním či ekonomickém žebříčku. Kdo by to pro své dítě nechtěl?