Hokkaid, necetla jsem diskusi, zacatek byl dost drsny, tak jsem to pak radsi preskocila. Takze jestli nekoho opakuju, tak sorry, ale - zkus si ty (i bratr) predstavit, opravdu realne se do toho vzit, jak by bylo tobe, kdybys mela takovou diagnosu. Kazdy jsme jiny, ale treba v tom najdete nejake rady, jak se tedy chovat k nemu. Co bys od okoli chtela? Kdyz si to zkousim predstavit ja, tak bych asi nechtela, aby se na me lide koukali jako na chudinku, litovali me za zady (nebo i prede mnou) a tak. Chtela bych, aby se ke me chovali uplne stejne jako predtim a pocitali se mnou do budoucna, planovali se mnou akce jako doposud a tak.
Ale u nejlepsi kamaradky bych zaroven chtela, abych se ji mohla sverit, abych mohla s ni mluvit o tom, jak me to desi, boli atd., a ona me vyslechla, litovala me se mnou, asi spis nez aby me uklidnovala atd., to by spis delali ti ostatni. Nejlepsi kamoska by si mela se mnou pobrecet a chapat i ty nejniternejsi desy, co z te situace mam. Predstavim-li si to z pohledu toho poslouchajiciho, tak mam pocit, ze clovek se takovym hovorum podvedome vyhyba, nevi, jak reagovat, staci rec jinam a tak... protoze nevi, co rict. Vim to ze svych rozhovoru s nemocnou babickou. (Od ni zminky na takovato neprijemna temata jakozto vyraz blizkosti a duvery ke me, ale clovek nevi, co na to rict, jak reagovat). Predstavim-li si to z pohledu nemocneho, asi bych chtela, aby se mnou ten clovek klidne i jen plakal, poslouchal, nic nerikal, nebo jen to, jak ho to taky boli a ma z toho hruzu a tak. Rozhodne ne zlehcovani a reci typu "tamten taky prezil". Na druhou stranu nekdo by treba naopak chtel slyset prave tyhle reci dodavajici nadeji, mozna. To uz musi zkusit tvuj bratr uhodnout, jaky jeho kamarad je povahove. Ale myslim si, je-li to nejlepsi kamos, ze nejvic ten nemocny opravdu bude potrebovat nekoho, s kym o tom UPRIMNE bude moci mluvit o vsem, o te bolesti a hruze, strachu o manzelku, dite atd. Protoze ji tehotne to tezko bude vykladat. Bude to mit hodne tezke. Ten nemocny i jeho zena. Tvuj bratr to z nich bude mit nejlehci, byt taky tezke, to mu rekni.
Nejsem ale zdravotnik, je to jen muj osobni pocit z tveho prispevku...
Ach jo. Blbe tema. Takova by se tu vubec nemela objevovat (rozumej nemela by existovat).