Chce to čas. Přestav si, tys byla postavena před hotovou věc - otec ti umřel ráz na ráz. Ale ten můj měl nemoc, neléčitelnou a věděli jsme, že jednoho dne přijde den, kdy tu už nebude s námi. A pak když už umíral v nemocnici, co ti budu povídat. Je to hrozná bezmoc. Když jsme uspořádali pohřeb, napsala jsem tatovi řeč na rozloučenou, bylo to moje poslední rozloučení s ním. Poplakali jsme si, důstojně ho vyprovodili na jeho poslední cestě. No ale ještě nyní, po 3 letech od jeho smrti je mi občas smutno. Fakt, chce to prostě ten čas, u tebe je o hrozně nyní živé.