Moc dobře to nejde, ale časem to nejhorší odezní a budeš vzpomínat na to krásné co jsi s tatínkem prožila.
V roce 2000 mi 13. března zemřela maminka - v 56letech na zhoubný nádor žaludku. Mě bylo 23 a studovala jsem. Zůstala jsem jen s taťkou. Rok na to 7. března jsme jako skoro každý den jeli mamce na hřbitov posvítit a plánovali jaké kytičky mamce na roční výročí koupíme. Když jsme se vrátili tak se tatínkovi udělalo zle a doma mi zemřel než přijela záchranka - selhání srdce. Na mamčino roční výročí jsme měli tatínkův pohřeb . Zůstala jsem sama v bytě, 2 roky školy před sebou.
Je to už 11 a 10 let a dodnes jsem se s tím naplno nevyrovnala - nejde to úplně. Je mi líto, že naši nevědí, že jsem dostudovala, vdala se a mám 2 děti, které by moji rodiče milovali. Děti se na ně často ptají, vyžadují fotky, příhody a někdy sami od sebe mávají směrem k nebi - prý aby z nich měla babička s dědou radost.
Tak se drž a věř, že bude lépe. Máš rodinu a ta tě podrží