Pěkné sluneční dopoledne. Ráda bych se svěřila se svým problém. Máme s manželem dvě děti, holčičku, která půjde do 1. třídy a 4-letého chlapečka. Vždy jsme chtěli více dětí, bydlíme na vesnici, v domku máme dost místa, je to pěkně a finančně bychom to také zvládli. O miminko jsme se začali snažit necelý rok po narození syna. Po pár měsících se zadařilo, byli jsme šťastní, ale nastaly komplikace a těhotenství muselo být ukončeno. Hodně mi pomohly děti, musela jsem fungovat dál, i když to bylo hrozně těžké, jak pro mě, tak pro mého muže. Nevzdali jsme to a snažili jsme se dál - až do letošního jara, říkali jsme si, že když to šlo předtím přirozeně, mělo by to jít i potřetí, ale nic. Manžel se začínal uzavírat do sebe a nedávno mi řekl, že končí, že už dítě nechce. Je mi 31 let, jemu 35, není přece pozdě. Vůbec tomu nerozumím, chápu, že ho to jakoby omrzelo, když se pořád nedaří, ale přijde mi to škoda, já o miminko hrozně stojím, taky mi přijde, že když už to třetí miminko muselo odejít, aby to nebylo prostě zbytečné, aby jsme to ještě zkoušeli a byli zase šťastná rodina, jako dřív.