Co mě napadá

Podívej se na nějakou úspěšně obhájenou práci ze školy, kde obhajuješ, ať máš představu co je zvykem.

Hlídej si, abys dodržela formální náležitosti, práci čtou většinou jen školitel a oponent (na některých školách možná ani ti ne), ostatní v komisi jen práci prolistují, ale formálních věcí si všimnou.

Nepodceň seznam literarury, víc působí lépe. A když pan X říká to samé co paní Y, i když si pořádně četla je jednoho z nich, uveď je oba. Samotřejmě pokud si obě díla alespoň prolétla.

Dej si hodně záležet na úvodu a závěru.

Hlídej si práci se zdroji a literaturou (citace, odkazy...), neopisuj bez uvedení zdroje, to dneska na lepších školách umějí odhalit.

Jasně si formuluj cíl, někdy je to přímo požadavek na práci, ale i kdyby to po Tobě nechtěli, je dobré mít od začátku mít jasno v tom, co prací sleduješ, i kdyby z toho nakonec vylezlo něco trochu jiného.

Cokoli napíšeš, měla bys dokázat vysvětlit a obhájit.

Práce často mají něco jako teoretický či obecný úvod a pak praktickou či anylytickou část. Často se stane, že jsou to skoro dva nezávislé texty. Lépe působí, když jsou jednotlivé části práce provázané.

Ať se daří, záleží na oboru obecně mě toho víc nenapadá, ale můžeš se ptát, nějakou tu bakálářku už jsem viděla.

A na závěr dej práci někomu přečíst, já svoje překlepy občas ani nevidím a jsem schopná přehlédnout i hrubku, chce to nezaujatého čtenáře.