Prekopovou ráda nemám, ani TPO. Když se mi děti vztekají a fakt to žádné kliďasky nejsou, tak jen koriguju sílu řevu (ve stylu, když řveš, není Ti rozumět, řvaním to líp nepochopím, pojď se domluvit v bez řvaní). Nebo prostě odcházím a vyzvu je, ať to přijdou řešit, až nebudou řvát. Občas přijdou hned, někdy chvíli řvou, občas jdou řvát blíž ke mně. Pokaždý to končí tím, že se chtějí pomazlit. Jsou jim 6,5 a 4 roky a občas jsem to spíš já, kdo má problém je obejmout po takovém více či méně šíleném výstupu. Vždycky to ale udělám a tím to ukončíme. Takže asi máme taky svým způsobem TPO. Ale jen ve fázi, kdy se zase chceme obě strany dobrovolně spojit. V životě by mě nenapadlo k nim přiskočit a objímat je při záchvatu. Kdyby to udělal někdo mě, tak se ho chci zbavit za každou cenu.