No mě asperger napadnul až nástupem do školy. Tady se chodí v pěti, Tom šílené problémy (ačkoliv před tím to bylo relativně OK).... a páč ten školní psycholog furt tahal ADHD, které Tom opravdu NEMÁ, tak jsem začala oběhávat mimoškolní odborníky. Toho aspergera nám nepotvrdili. Vlastně nedostal žádnou diagnozu, jen má soubor nějakých rysů chování, které nejsou úplně standardní (např. zajímá se o vlaky. Hodně, od malička, všechno se točí kolem vlaků... hračky, knížky, oblečení, návrhy na to, co budeme dělat o víkendech atd. - takže hodně aspíckej rys - ALE - Tom nemá encyklopedické znalosti a je schopnej / ochotnej provozovat i jiné věci). Takže u něj je to takové švihnuté tím směrem (PAS), ale nekvalifikuje se.
Kdybych měla pocit, že pro něj doktoři můžou něco udělat (léky, pravidelná sezení atd.), tak to uděláme. Já mám ale pocit, že je lepší nechat to bejt. Zatím. Uvidíme, jak bude dál - on je hodně úzkostnej, tak uvidíme, jak s ním zamává puberta. Kdyby ho ty úzkosti měly omezovat natolik, že není schopnej normálního života, tak samozřejmě budeme řešit. Zatím mi přijde, že mu stačí mít "vše v pořádku", jak to napsal té učitelce - tj. aby rodina fungovala tak jak je zvyklej, měl kolem sebe svoje lidi, měl ve škole svýho kamaráda atd... vykolejí ho věci jako třeba když jsme si s manželem vyrazili na dva dny sami na dovolenou, nebo když odletí babička... to se pak projeví i v té škole...