Moje mama zazila pokus svoji mamy o sebevrazdu (prasky). V dopise na rozloucenou ji jeji mama napsala, ze je dost velka, aby se postarala o svyho bratra (mama tehdy na zacatku puberty, jeji bracha mimino).
Moje mama to svoji mame nikdy neodpustila, vygradovalo to v dospelosti, kdy se s ni prestala bavit a prerusila jakykoliv kontakt. Proc se babicka o tu sebevrazdu pokusila vubec netusim.
Nicmene moje ponauceni (a i mamino) z toho je, ze maminka by mela pro deti byt pevny a zakladni kamen zivota, protoze nikdy nejsou deti tak velky, aby mamu nepotrebovaly.

Jak vysvetlit detem svagorvou netusim, uvazovala bych o odborny pomoci.