Syn se narodil v porodnici a do poradny si nás lékařka zvala často, takže se lékařů nebál, dokud mu vyloženě nezpůsobovali něco nepříjemného nebo bolestivého (v roce odběr krve v nemocnici, ve třech letech píchání uší a následné kontroly, očkování nepočítám, toho si ani nevšiml). Po třetím roce se to zlomilo, začal bojkotovat zubařku, bojí se. Dcera se narodila doma, do poradny jsme byli zváni méně často a vesměs skoro vždy bylo i nějaké očkování, u čehož vyvádí, jako by ji na nože brali, takže ta se bojí dost. Teď se bojí oba zhruba stejně, ale oba stejně si rádi hrají s hračkami v čekárně Myslím, že oba rádi navštěvují lékařku toho druhého - pohrajou si v čekárně a nic jim nehrozí