v tomhle se trochu plácám, přiznávám, jenže fakt jsem vyzkoušela kdeco a tohle vyšlo jako jedna z mála věcí, které u nás fungují.

V nějakých rodinách se to řeší tak, že se dětí posílají/zavírají do pokojíčku nebo jiné místnosti, aby si rozmyslely, co provedly. To ale u nás nepřipadá v úvahu. Synek jakékoli nucené odkázání do místnosti, kde by byl sám prostě nezvládá - to je pro něj přes čáru. Ostatně není rád nikdy v místnosti sám, natož nuceně (je to od té doby, co jsme se v jeho 1,5 roce přestěhovali z 1+1 do 3+1).

Takže tohle je jedna z variant jak ho přimět k tomu, aby se zamyslel nad svým chováním bez toho, aby musel reagovat na další podněty typu - seřezání, sprdnutí atp. V tomhle případě on nemusí být nutně v opozici, páč moje extrovertní dítě se do opozice rádo staví.

Vážně netuším, jak jinak kýženého stavu uvědomění si vlatního špatného jednání, ve kterém by se nemísil jeho vzdor vůbči autoritám a pocit ponížení, ke kterým má tendence, dosáhnout.

Nad rámec - troufám si říct, že můj synek je přitom velice společenské dítko, které naprosto respekutje zásady slušného chování v případě kontaktu se svým okolím (školka, lékaři, kamarádi, ostatní lidé vč. příbuzných). Na nás s manželem to holt trochu zkouší, což mi přijde normální, beru to tak, že si na nás trénuje, co je o.k. a co už přes čáru...