Jinak ad čerti. Když mi bylo sedm přišli k babičce čerti. Byla jsem útlé dítko (kde jen ty loňské sněhy jsou) a oni byli trošku připití. Dělala jsem si z nich legraci a oni mě strčili do pytle a odnesli půl kilometru od domova.
Je to taková dlouhá půlkilometrová alej dubů a třešní a na konci bydlí babča.
Šla jsem tenkrát v noci sama domů. Bylo možná 7-8? Ale byla tma.
Moje mamka tam tenkrát nebyla, jen děda, ale ten je stará škola.

Od té doby dodnes se příšerně bojím čertů. Když jsem je loni potkala chtělo se mi brečet. Schovávala jsem se pod deku. Když slyším cinkání řetězů tak prchám!

Možná na tom něco bude. Ale když se občas postraší, tak by to snad nemuselo vadit.